Děsivá představa psychiatra a psychiatrie je často spojena s našimi filmovými zážitky. Ať už je to Randlova lobotomie v Přeletu nad kukaččím hnízdem, nešťastný příběh Mariky v Requiem pro panenku nebo tvrdý a nesmlouvaný docent Chocholoušek v Jáchyme, hoď ho do stroje!
Záběry vydařené a efektní. 🎥
Jako jo, i taková oddělení v léčebnách najdete. Uff.
Už se ale nemluví o tom, že jsou tam i oddělení psychoterapeutická či psychosomatická, kde jsou úplně normální lidi jako my, akorát jim jednoho dne dokápla ona poslední kapka a oni třeba přestali spát, chodit ven anebo se ani po kompletních vyšetřeních nenašel důvod bolestí zad, únavy, mdlob, či motání hlavy (MUS).
To, že zajdu za psychiatrem, neznamená, že su blázen. Naopak je to známka toho, že jsem dost odvážný na to, abych zapátral i v hlubinách svojí duše, jestli nemůže být zádrhel tam. 🆒
Kdo kdy chodil na terapii, mi snad dá za pravdu. Práce je to strašně náročná – psychoterapie mění neuroplasticitu mozku – ale stojí za to!!
S. ❤️ 🩺
PS: Někdy se svých pacientů – hodných, ultrazodpovědných, zrychlených perfekcionistů ptám, jestli ví, kde skončí, když to povedou pořád takto… „V blázinci?“ „Joo.“ „Tam nechcu!“, odpoví vyděšeně. „Proč? Je tam hezky. Já jsem si tam upletla košík, vyrobila hrneček, ráno jsme zpívali a večer cvičili jógu. Bylo to krásné, byť jsem tam byla jako stážistka.“ 🤗
Psychoterapeutické oddělení 18b v Kroměříži a Psychosomatické oddělení ve Šternberku jsou moje srdcovky. 💓💓
